Expedice Nový zéland

(dole níže je ještě jeden článek tak neskákekejte v čase a cestujte s námi popořadě ;) )

Mlžka

Ráno sedmého druhý se napoprvý probouzíme do chladného rána, zapálit cigáro by to chtělo, škoda že nekouříme, ale to nevadí, vodník kebule vaří tentokráte fotogenickou mlhu, kterou se Nikča vydáva zachytit našim foťákem. Balíme batohy, dostatek jídla, špagety na oběd, hodně oblečení bude zima, stan necháváme po domluvě v autě a vyrážíme pod širák s celtou československé lidové armády, dvouma gumicuky, paragánskou šňůrou a provazem. Když už tak už.

2km a už kńučí

Vyrážíme kolem osmé hodiny autem dále k začátku naší cesty. Ještě v kempu nás stopuje borec z rakouska, který se chystá zdolat Caple a následně přeskočit na roteburn track a auto nechává v kempu jakože v půlce trasy. Roteburn totiž končí jinde. Šterková cesta nám a především autu dává zabrat, dvojka je hlavní převodový stupeň a přejezd tří brodů (fordíků), kdy jeden byl fakt hluboký byl docela adrenalin. Zvolil jsem asi ne úplně správnou metodu rychlého přejezdu s riskem ale nechtěl jsem v tom zůstat, zadní náhon s lehkým zadkem mi zatím v jízdě moc jistoty nedává. Tak tak. Po příjezdu do carparku ještě kontrolujeme věci, rakouský hošík vyráží kupředu a my ho zhruba za půlhodinku následujeme. První část trasy nás vede z devádesáti procent lesem podobného typu jako máme u nás, krom jiných stromů, dvacet metrů nahoru dvacet dolů - nic moc vyhlídky na další putování a botohy jdou cítit. No snad to přežiju, říkám si a následuji své srdce a s pohledem na Nikolčin zadek popoháním ten svůj. Konečně po zhruba třech hodinách chůze zastávka u první chaty a po dvanácté hodině čas na špagetový oběd.

U chaty potkáváme skupinu asi italů, lteří tam zapomínají zrcadlovku, dvě švýcarky je následují stíhat aby jim ho vrátily - aspoň tak nám to řekli ;).

KČT po zélandsku

Chata nic moc, studujeme profily a razíme dal nyní už otevřenou krajinou. Dle tabule náleží tato půda jakože Maorům kteří ji poskytli konzervám of area jako důkaz přátelství či co. Vítr docela vane a my se kocháme okolníma horama. Potkáváme ovečky a taky při naší pauze před vstupem do lesního úseku babu rangerku. Čert jí vem. Zebrala nám všechny lístky a ještě seřvala že máme koupeny jen jednu chatu a jeden kemp když je to pěti denní trek a my to chceme ujít za tři dny a ještě se tváříme a mektoáme něco dokonce o dvou :-D. Tady to dopíše více Nikča, která s ní konverzovala a pak totálně nadávala...Nikčo piš... Nikča nepíše bo má neglíže (moje spodky) takže ve skradce - máte lístky na chaty které nejsou označeny ani datem a místem jen typem, my měli chatu a kemp, zebrala nám všecky abychom si je případně nemohli nechat na další treky kybychom to fakt stihli za ty naěše dva dny. V šoku jsme nebyli schopnni odporu, ale aspon už víme.

Zajímavé ttrrrííí

Zajímaví lidi

Tráva, voda, podmáčená louka

Tota fotka nevím jestli projde cenzurou - nikča všechny maže kde je ona

První, špagetová chata

Ovce, ovce ovce

V dáli je ježibaba

Po konzervárenské ježibabě jsme stoupalí k našemu útočisti, které jsme z původního kempu u chaty změnili na nocleh na planině sedla. Cesta z půly přes kořeny a z půly po nově budovaném chodníku. U prostřed pralesa narazíte na borce s vysílačkou, který navádí vrtulník, a ten shazuje potrubí pro odvodňovací kanál. Docela zážitek. O kousek dál zase narazíte na čtyči bagry :-D Cesta ale nijak zvláště udržovaná a docela jsme museli přelézat popadané stromy a hledat cestu bo značky byly nějaké postrácené. Někde tři na jednom stromě jinde na křižovatce žádná. Já docela trpím bo kopec do sedla je pruďák a tak do sebe sypu všechny zásoby cukru co mám v batohu a s vyplazeným jazykem stoupám. Hodiny utíkají a v sedum jsme u cíle.

Druhá chata Upper Hut

I když se nám nezdá bo ježibaba nám tvrdila že se tam dá spát, my však vidíme pouze rašelinu a mezi ní dřevěný chodník. Síly nemáme, docela nadáváme a vyhlížíme tvrdší podloží. Jdeme kousek dál a pak se rozhodujeme opustit jistotu pevného dřeva pod nohama a opouštíme chodník. Doufám že to nečtou krnapáci bo u luční boudy by mě za to asi rádi neměli, tady však jde o stráveni noc a mezi rašelinou, rybníčky jdeme asi sto metrů od chodníku a u kosodřeviny nacházime sice hrbolaté ale trošku tvrdší mechorost s masožravkama na kterých si ustýláme. Je jich tu dost a my máme zlost tak tak. Slunce zapadá, my dlabeme salám a soukáme se do spacáků. Z půlky zakrytí celtou usínáme. Bohužel zhruba kolem půlnoci se mění vítr a naše závětří je proto nefunkční a navíc vítr sílí. Hvězdy kterýma jsme se kochali při usínání mizí v šeru a vlhku mraku který nás pohlcuje a naše sepacáky se mění v mokrou deku v které v nespánku čekáme na ranní východ slunce.

Tak vypadají chaty, žádné pivo, žádný chlast

Docela houpací mosty tu mají

Potrubí z vrtulníka v buši

Nová cesta

Sedlo - naš nocleh

Kochačka

Holubice hledá nocleziště

Našlo

Večerníček dneska povídá vítr

Kochačka

Probuzení v devět.

A medvědice po ránu v dost velké kose

Ranní mračka

Ale za ten pohled to klepání zuby stálo


Sbalit a vyrazit

Jelikož cesta nevedla na vrchol ale do sedla slunce nás hladí po tvářích až kolem deváté a my se rychle oblíkáme do turistického mundůru, sklepáváme jinovatku z celty, fotíme východ a mraky které se přes nás v intervalech valí a scházímek chodníku stylem přískokem vpřed jelikož se na obzoru objevují dvě postavy. My vystrašení pokutou od po pokutě hladových rangerů skáčeme do rašeliny a nehybně sledujeme jak si naši polohu fotí společně s okolím, pro naše štěstí turisti. Myslím že budou při prohlížení fotek na kompu překvapeni kdo jim ze stráně mává :-D. Po deseti minutách docela s mokrýma zadkama vstáváme a začínáme klesat. Vhodnou hodinu pro vstáváni jsme zvolili bo potkáváme už po chvilce dost stoupajících a vyčerpaných lidí z druhéí strany. Dvě češky z roteburnu toho mají plne zuby amy je s přáním hodně sil opouštíme a razíme k Mt keller chatě. Tam docházíme docela vyplazení bo to bylo daleko a místo vřelého přivítání nás zastavuje před vstupem do chaty baba rangerka z krumpáčem s kterým pleje plevel a chce po nás lístky. Ukazujeme jeden co nám ježibaba nechala a vysvětlujeme, pak nás teda uvítá a my hodinku relaxujeme u fazolí které schlamstneme běheme sekundy, sušíme spacáky a celtu na sluníčku a razíme dále na další pětihodinový pochod teď už po trase grennstone treku ke stejnojmené chatě.

Po sestupu

Cedule

Údolní trek = greenstone trek

Kde je cesta?

V cestě Krávy

Kapradina střídá trávu

Kamenné moře

Trasa vede krásným údolím, chvíli pěšinou v trávě chvíli krajem lesa. Krávy a ovce se nám pletou do cesty, překračujeme kamenná moře, vyráží za námi býk, naštěstí bez rohů a po sto metrech ho to přestane bavit bo vidí že po něm nic nechceme a užíváme si sluníčka. Počasí přeje. Na chatu grennstone přicházíme ze západem po úseku strašidelného lesa a po fakt prudkém stoupání po odbočce k ní. K našemu překvapení je docela plná a večer spíše posloucháme vyprávění ostatních, kdy většina z nich šla fakt dle průvodce od chaty k chatě a my rači mlčíme že to jdeme dva dny, a pokud by jsme vyráželi každý den né v deset tak to s klidným svědomím zvládneme za dva ndy a to já fakt nejsem, šak víte žádný sportovec. Něco přes 60 km za dva a půl docela dobrý výkon s plnou polní. (Taháme i notebook a tak, v autě jsme to nechat nechtěli tak jsem posiloval zádové svaly)

Na břehu

To není Kráva...

Šídlo či vážka? Kvíz...

Dopředu

Dopředu? Já se bojím...

Neboj se a vem si červené triko bejku

Strašidla

U chaty fotíme západy

Fotošop

Náš nocleh se sunfly

Ráno vstáváme kolem osmé a razíme na finiš k autu, který se docela táhne- záverečné tři hodiny byly pro mě nic moc, bo mě chytá křeč do lýtka a musím použít calcionovou náplast kterou naštestí mám poslendí sebou. Po působení papriky se sval uvolňuje a klidným tempem se dá jít. U auta se sebe zhazujeme závaží, nacházíme ho v celku, a vyrážíme do civilizace. Kousek za carparkem zastavujeme u jezera a sprchu v holidayparku za 5dolarů vyměnujeme za brutalní studenou koupel v čirém jezeře která byla po překonání studeného šoku na adama a evu fakticky parádní a osvěžující.