Za panem Tau, Po...

Večeře na Mt. Eden

...Z Tajpeje jsme letěli pro změnu opět Airbusem, jídlo stéjné, anglánský děda vypil dva litry vína a tři litry koly v plechovkách zatímco nikolka k'ňučela bo dostávala jen rozlívanou kolu o objemu jedno deci a furt protestovala. Až poslední občerstvovačku se osmělila a svým anglickým robotickým hlasem požádala letušku o plechovku. Let dlouhý podíval sem se na nového Bounda, nikča na Půlnoc v paříži a zbytek jsme tak prospali.

Je ráááno

Nový zéland nás přivítal free sprchou a zaseklýma hodinama. Plní euforie jsme nepřemýšleli a vyrazili z letiště v osum večer na nákup s vírou že jsou vlastně dvě. Ten fakt jsme zjistili až při stmívání.I Nika přiznává že jsme to fakt podcenili a to už je co říct, bo najít místo na spaní v centru aucklandu s třiceti kilama na zádech vnoci není sranda, odneslo to rozbité koleno a rotrhlé gatě a vyvrtlý kotník. Nakonec jsme ulehli v pokoji s 8 lidma v hrozném smradu za tisíc na noc.

Na vrcholu jediného kopce v Aucklandu

Hopsa hejsa na zeland

Druhý den byl zařizovací, ale mirův řidičák, který nemám, způsobil že jsem si nemohl nic zařídit bo všude chcou jako druhý doklad řidičák. Takže bez IRD bunber, bez účtu a bez peněz se naším útočištěm stal auklandský park se středem  Mt. Eden, kde jsme strávili noc pod širákem s krásným výhledem na noční město. Mt. Eden je kopec uprostřed města je to kráter sopky kde jsou novozelandani zhnili chodit a jezdí nahoru autem, někteří i taxíkem. Vařič, kolínka, celta - úplný tábor. Ale ušetřili jsme litr za nocleh a vyhnuly se chrapotu.

Romantika

Po ranním probuzení jsme co nejrychleji chtěli vypadnout z auckladnu který se nám moc nelíbil, holt velké město. Ani obr santa se soby to nezachránil. Nakonec jsme ird number jeli vyřídit na centrálu imigračního za městem, odtud jsme po obědě v mekači, bo nikca měla zase hladík - krmit jí je horší nez smečku psů, varazili na stopa směr Taupo. Místo na stopování nic moc, trojpruhá silnice. Po dvou hodinách nám zastavili super paní se synem v tereňáku a zavezli nás do třetiny cesty,se slovy že jsme meli štěsti že jeli okolo, protože stopujeme na ceste kde je zákaz zastavení (žlutá přerušovaná čára,) poté hned první auto s príma dědou, opět první auto na odpočívadle do hamiltonu kde byla zkouška odvahy. Pán nás vyhodil pry na super místě - nakonec se ukázalo že je to skoro centrum kde do jádra nás zavedl pošuk co nám chtěl pomoct, bohužel jeho navigační schopnosti nás zavedli do krásného parku uprostřed města kde nás zachránila paní co nás dovezla za město na výpadovku. Tady nám asi po deseti minutách zastavila slečná která nás dovezla až do taupa přesně kam jsme chtěli.

Kamarád motýlek

Raní pohled na Auckland z Mt. Eden - našeho bivaku

Ranní pohled na vílu