Hastings nás vítá

Po cestě u vodopádu

Ráno jsme doplnili zásoby benzinu a vyrazili smer Hastings. Během cesty jsme se stihly 5krát pohádat, pětkrát usmířit, čtyřikrát naštvaně zastavit na odpočívadle a dvakrát na romantické vyhlídce s dalšíma křenama za zády. No cesta byla nervově více náročnější pro Míru, avšak říkám mu, kdyby neztratil řidičák nemusel mít se mnou řidičskym analfabetem takové nervy,takže si za to může sám. Cestou se střídala krásná příroda, kopce, které se úplně liší od těch našich českych, všude běhali ovce s novou letní fazónou, a kde nebyli ovce, tam byli krávy nebo sekači trav. Kiwáci tak se říká novozélanďanům jsou na trávu přímo šáblí. Vždy když doroste do výšky dvou cm zkrátí ji na jeden cm, aby nebyla příliš dlouhá a tak to dělají pořád dokola všude kde jen oko dohlédne: parky, zahrady, okolo cest.... Cesta do Hastings uběhla pro mě rychle pro Mirouše pomalu. Když jsme přijeli, šli jsme se rovnou zeptat na policejni stanici (info uz bylo zavrene), kde ten náš karavan muzeme zaparkovat a spat v nem (radeji predcházet nočním vyhazovum a vyhruzkám pokut, myslím podle reakce policie, ze jsme byli první koho to napadlo) Tady na Zelandu je prisny zakaz spat v aute mimo nez kempy, auto muzeme mit kdekoliv ale spat v nem nesmime, hlídky tu objizdeji často a čmoudí kde se dá. Ono to asi fakt nevypadá nejlépe, když jedete ráno do obchodu a na parkovišti si rodina umývá zuby a vaří si na vařiči snídani.

V Karlíkovi jsme našli plno zajímavých krámů, jako například velký vařič s náhradníma bombama (takže si snažime dělat každý den teplou věc, čaj a spol), rybářský prut (brzo se chystáme ulovit pár úhořů a udělat si je na kmíně na našem skvělém vařiči), surf, benbinkton,... až po sušák na ponožky.

Naše první noc v Hejstings- zajeli jsme do parčíku, který nám doporučili páni policisté, lidé tu chodí venčit psy, takže při dělání večeře se všechny nenažrané potvory utrhly od svých páníčků a začly na nás slintat, parčík je u řeky přes kterou vede velký most, který jsme nazvali most Hoven, jelikož přejít po něm s čistýma botama je umění, které se každému nepodaří (viď Mirouši)

Trošku méně fotek...no co. Je krize.

Cedule u Countryside park - njaše první útočiště, západy fotí každý, my cedule.