První práce legrace

Aktuálnost našich příspěvků trošku pokulhává, ale jsme v první linii a je plno jiných věcí na práci - kafe, hamburger, spánek.... pokračujeme...

Na žebřu

Druhý den v Hastings jsme zašli do Pick.nz, kde se zaregistrujete a oni vám zasílají údaje který farmář kdy kde koho potřebuje. Hastings naše první pracovní město jsme si vybrali podle slov Mirova kamaráda, který tvrdil že je tu, mrtě, práce denně až za 300 dolarů denně,..... po dojezdu jsme vystřízlivěli. V Hastings kde je mrtě práce nešlo najít jediného fleka, jen vzpomínka na pár flekatých psů z mosta hoven nám v mysli ležela.

Aby to nebylo zase tak negativní jednu práci jsme přeci jen našli přes kontakt z pikenzet na Wickyho, farmáře číňana. Vypadá to že to tady dostávají pod palec číňani a indové, je jich tu hodně. Práce spočívala v thiningu jablek, je to protrhávání, dělá se aby vyrostly zbylé jablka větší a prodaly se dráže. Takže máte jednu větev na které je mrtě jablek a vy tam musíte nechat na každém řapíku či jak se to menuje jen jedno. Jen když jsou big red nechate jak říka wicky double. Cena naší práce byla ohodnocena na šest dolarů za strom který je asi třímetrový a musíte lozit po žebřu. Nejme s nikčou dobří pracovníci to je známé, ale šest dolarů které jsme si vydělali za hodinu je fakt dost málo.

V jablečné džungli (nepracuju)

A tak jsme se snažili do večera naučít lepší technice ale bezvýsledně, vyzkoušeli jsme naší přenosnou sprchu,kterou jsme pověsili na žebř a v kleče jako adam a pak jako Eva jsme se v čurku vody umyli, dojeli za ostatníma sběračema poptat se jestli i oni si vydělali za jeden den plný pytel doláčů jako my,k takové chatrči kde se jakože bydlelo v autech, ale jinak to byl bunkr. Tam jsme se potkali s čechama kteří byli taky dost udiveni s malého platu ale šla jim protrhávání stokrát rychleji než nám. Odrovnali jsme si palce, bo musíte trhat ty jabla tak že štopka zůstane na stromě.

Nikča si zažila noční dobrodružství když šla s Domčou do vedlejšího sadu na nekterinky aby si zvedly náladu a dorovnaly ušlou mzdu ;)

Naštěstí jsme dostali kontakt na dvoudenní sběr třešní a tak ráno jsme to zabalili a jeli hledat cherry sad. Po větším bloudění a hajzlech v mekáči kteří nám zamkli hajzly jsme farmu našli a hned co jsme přijeli naskočili do sadu trhat třešně. Byli tam taky dva češi nějací němci frantící a taky hodně černochů a tmavších ženských které to jakože nějak vedly ale skoro vubec nepracovaly. Oproti thiningu nebe a dudy, práce skvělá, placená navíc hodinově, ale fakt jsme makali a nacpaly si břucha.

Toten typ je sladký jak cecek

Klasické střešně jako u nás

Na tom slunku žádná slast, ale dobré. Teď doufáme že nám na účet přijdou peníze. Škoda že práce skončila v sobotu v poledne a i přes naše prosby, že chceme pracovat dále a zralé třešně v sadu se práce utla. Moc to nechápem bo mu to z půlky určitě pohnije. Po práci jsme si vyšli z půli kopce, i když zase vedla cesta pro kiwáky až na vrchol, na Te mata Peak, a to přímo v montérkách, udělali pár romatických fotek, dokonce i jednu kartografickou.

Nejlepší zmrzlina co jsem
kdy měl

Ovečky Nikolko dneska spinkají..

Místo noclehu jsme určili osvědčený dogshitpark na kraji města, ale trochu více jsme se báli. Ale neděle je neděli a v neděli se prej nedělá, kur_a. V neděli dělá kur_a. Nedělní nicnedělání jsme tedy strávili na Farmářském marketu v Hastings, kde jsme čerpali inspirace pro naše budoucí plány. Možná budeme vyrábět i zmrzlinu. Už teď mám slinu. Po markétě jsme zamířili za Cape Kiddnappers, kde je největší hnízdiště alias ptačí kolonie takového bíleho ptáka. Teda hlavním cílem byla ovčí farma, za kterou nikolka jela obec neobec i stovkou a nestačila brzdit ani točit volantem, a tak další hádka na světě, a ještě k tomu ovčí farma bez ovcí a zavřena.

Nepamatují si tu kdo kde sedí
a tak stůl dostane číslo

Vysvobození přišlo v podobě kapučína super ledové kávy v kavárně u moře. Měli i elektriku a tak jsme hodinku nabíjeli, než nás vyhodili bo jsme pili moc pomalu a už vytírali podlahu. Ten čas tady letí nějak strašně rychle, spíše furt hledáme místo na spaní. Noc na štědrý den jsme strávili v autocemapu pro campervany s vlastním záchodem, kterou nám poradili frantící se stejným typem karlíka. Noční návštěva týmu security s upozorněním že tu můžeme být jen jednu noc bo nejsme resposible byla příjemným dobrodužstvím bo naštěstí pokuta nebyla, ale nechápeme proč nešli i za frantíkama. Kdyby tak kluci securiťáci věděli že tu možná skysneme až do čtvrtka...

No měli jsme domluvenou ještě práci na třešních bo ráno trochu pršlo, poslali jsme sms s kladnou odpovědí přijeďte na sad. Připravení vyjet vydělávat doláče na koláče nás ale zaskočil Karel který odmítl nastartovat. Snad dvacet pokusů, pomoc, dvou místních camperů s baterkou ale bezvýsledně, no na štědrý den jsme se vydali hledat pomoc do místní vesnice ale všude zavřeno i přestože je tady 24 normální pracovní den. Nakonec jsme objevili Carla který byl ochotný a zavezl nás do našeho kempu a pokusil se Karla nahodit, po asi hodince se to povedlo a my zbožným přáním bo to nebylo najisto vyrazili směr Clive kde by mohl být otevřen nějaký ten servis.

Dlaždičková mapa

Odbočili jsme však na Hastings a to bylo naše štěstí bo jsme narazili na opravnu Stíva Judse a ten nám po nikčiném úsměvu slíbil že se v 5 na náš dům na kolech podívá. Poslední návštěva Hastings s rozhodnutím odtud co nejrychleji vypadnout bo mrtě práce tu teda nebylo, nebo jsme možná neměli štěstí jsme vyrazili směr Velington a dál na Jižák.